Zkušební doba se sjednává v pracovní smlouvě jako časové období, ve kterém je zaměstnavatel i zaměstnanec oprávněn jednoduše z jakéhokoliv důvodu či bezdůvodně zrušit pracovní poměr. Ke sjednání zkušební doby musí dojít nejpozději v den nástupu do práce, případně ji ještě sjednat v den jmenování zaměstnance na vedoucí pracovní pozici. Zkušební doba není ze zákona povinná. Většina zaměstnavatelů ji ovšem využívá.
Délka zkušební doby
Maximální délka zkušební doby je stanovena na tři měsíce. U vedoucích pozic pak šest měsíců vkuse. Zároveň je délka zkušební doby omezena polovinou sjednané doby trvání pracovního poměru. Zákon neumožňuje zkušební dobu prodlužovat. Výjimkou je automatické prodloužení zkušební doby o dobu celodenních překážek v práci. To se týká i překážek na straně zaměstnavatele z důvodu provozů uzavřených při epidemii, anebo dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance.
Nemoc ve zkušební době
V případě, že zaměstnanec ve zkušební době onemocní, platí částečná ochrana proti výpovědi. Avšak jistotu, že nepřijde o práci, má jen prvních 14 dní. V prvních čtrnácti dnech poskytuje náhradu mzdy nebo platu zaměstnanci jeho zaměstnavatel. Od 15. kalendářního dne má pak zaměstnavatel plné právo pracovní poměr zrušit. Dny, které zaměstnanec stráví doma na nemocenské, se mu do zkušební doby nepočítají.
Výpověď ve zkušební době
Jak již bylo uvedeno, zkušební doba umožňuje, aby zaměstnavatel či zaměstnanec mohli i bez udání důvodu jednoduše zrušit pracovní poměr. Výpověď musí mít vždy písemnou formu. Pracovní poměr pak končí v den jejího doručení. Pokud bude výpověď ze dne na den podána ze strany zaměstnavatele, na odstupné zaměstnanci nárok nevzniká.
