V jakých případech může zaměstnavatel nařídit práci přesčas, kolik hodin navíc smíte odpracovat a jak dostanete za přesčas zaplaceno? To vše upravuje zákoník práce.
Zaměstnavatel má právo ve výjimečných případech, jako jsou vážné provozní důvody, práci přesčas nařídit. Pokud zaměstnanec nařízené přesčasy nevykoná, může od zaměstnavatele v krajním případě dostat i výpověď. Zaměstnavatel přitom může takovou práci přesčas nařídit i pouhou hodinu před koncem pracovního dne.
Nařízená práce přesčas nesmí u jednoho zaměstnance činit více než 8 hodin v týdnu a zároveň 150 hodin v kalendářním roce. V situaci, kdy zaměstnavatel vyžaduje větší rozsah práce přesčas, smí tak nařídit pouze na základě dohody se zaměstnancem. Rozsah práce přesčas i v tomto případě nesmí činit více než 8 hodin týdně, ovšem pouze v období maximálně po sobě jdoucích 26 týdnů. Kolektivní smlouvou lze toto období navýšit až na 52 po sobě jdoucích týdnů. Maximální délka přesčasových hodin může činit až 416 hodin za rok.
Zaměstnanec má za vykonanou práci přesčas nárok na příplatek ve výši nejméně 25 % průměrného výdělku. Po vzájemné dohodě, mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, lze zaměstnanci poskytnou za práci přesčas náhradní volno. V této situaci zaniká nárok na příplatek za práci přesčas a zaměstnanci náleží pouze mzda a náhradní volno.
Práci přesčas zaměstnavatel nemůže nařídit zaměstnancům, kteří mají kratší pracovní dobu. Stejně tak práci přesčas nelze nařídit zaměstnankyni, které má v péči dítě do jednoho roku, těhotné ženě a mladistvým.
