Od února se v České republice znovu zavedla veřejná služba, neboť vstoupila v platnost novela zákona o pomoci v hmotné nouzi, která nově upravuje podmínky výplaty příspěvku na živobytí a výkonu veřejné služby. Veřejnou služby by měli provádět lidé, kteří jsou déle než půl roku bez práce a pobírají dávky v nouzi.
Pokud budou lidé vykonávat veřejnou službu alespoň 30 hodin měsíčně, vzroste jim příspěvek na živobytí o 605 korun. V opačném případě, kdy v této službě pracovat nebudou a nepatří mezi zranitelné skupiny obyvatel (například seniory, osoby se zdravotním postižením, či rodiče pobírající rodičovský příspěvek), dávka na živobytí jim po šesti měsících neaktivity poklesne.
Cílem zavedení veřejné služby je motivovat dlouhodobě nezaměstnané k práci. Ministryně Michaela Marksová k tomuto uvedla: „Veřejná služba má lidem pomáhat, ne je trestat. Zejména pokud jde o obyvatele regionů, kde dochází například k hromadnému jednorázovému propouštění, nebo patří do skupin, které jsou na trhu práce skutečně znevýhodněny.“
Podle nových pravidel by se dlouhodobě nezaměstnaným, kteří dostávají příspěvek na živobytí, měly dávky vypočítávat ne z životního, ale z nižšího existenčního minima. Životní minimum pro samotného člověka je stanoveno ve výši 3 410 korun, v rodině pro prvního dospělého ve výši 3 140 korun a pro každého dalšího dospělého ve výši 2 830 korun. Existenční minimum v současnosti dosahuje 2 2200 korun.
Toto nové opatření by se prvních lidí mělo dotknout až v srpnu – tedy poté, co budou půl roku bez práce na dávkách. Veřejnou službu mohou využívat obce či neziskové organizace (lidí by například pracovali na údržbě ulic, zeleně, či sportovních a kulturních akcích). Nezaměstnaný pobírající dávky se na životní minimum dostane ve chvíli, kdy na veřejné službě odpracuje minimálně 20 hodin. Pokud odpracuje 30 hodin, může si přivydělat již zmíněných 605 korun.
