Penzijní připojištění a soukromé životní pojištění může daňově ulevit nejen zaměstnavatelům, ale i zaměstnancům. V následujících řádcích jsou popsány situace, kdy vzniká nárok na odpočet plateb těchto pojištění.
Příspěvek zaměstnancům na penzijní připojištění a soukromé životní pojištění je na straně zaměstnavatele vždy daňově uznatelným nákladem. V případě, že zaměstnavatel dodrží u příspěvku limit 30 tisíc korun ročně, je tento příspěvek osvobozen také od odvodů sociálního a zdravotního pojištění. Kromě daňového osvobození se z těchto příspěvků neplatí ani sociální a zdravotní pojištění (odvody). Pokud příspěvky přesáhnou limit 30 tisíc korun, musí zaměstnavatel odvést povinné sociální pojištění ve výši 25 % a zdravotního pojištění ve výši 9 %. Zaměstnanec musí z této částky odvést pojištění ve výši 6,5 % a zdravotní pojištění ve výši 4,5 %.
Co se týče zaměstnanců, mohou si ze základu daně odečíst platby na životní pojištění – limit odpočtu je stanoven na 12 000 Kč ročně. Nárok na odpočet je i v případě, že má zaměstnanec životních pojistek více (částky pro odpočet může sčítat, celkový limit dvanácti tisíc se však nezvyšuje). Podmínkou je to, že ve smlouvě o penzijním připojištění nebo o soukromém životním pojištění musí být sjednána výplata plnění až po 60 kalendářních měsících a zároveň nejdříve v roce dosažení věku 60 let.
U penzijního připojištění si může zaměstnanec také odečíst zaplacené příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem. Musí se jednat o úhrn příspěvků, které zaplatil nad hranici 12 tisíc korun ročně. Limit pro odpočet je stejný jako v případě soukromého pojištění – 12 tisíc korun. V praxi to znamená, že aby si mohl uplatnit maximální (dvanáctitisícový) odpočet, musel by si loni do penzijního fondu odvést alespoň dvacet čtyři tisíc. Pokud zaměstnanec odvedl například dvanáct tisíc, neodečtete si od základu daně nic. Pokud si zaplatil osmnáct tisíc, může si odečíst šest tisíc. Příspěvky, které mu dává na penzijní připojištění zaměstnavatel, si odečítat nelze.
