O neplacené volno si zaměstnanec většinou žádá především v případě nejrůznějších rodinných záležitostí. Avšak na neplacené volno nemá zaměstnanec automatický nárok. O poskytnutí volna rozhoduje zaměstnavatel. V letošním roce došlo ke změnám týkající se oblasti zdravotního pojištění.
Neplacené volno je nevýhodné v tom, že pokud v době čerpání neplaceného volna onemocníte, nemáte nárok na náhradu mzdy v době prvních 14 dnů nemoci. Další nevýhodou je, že se na zaměstnance nevztahuje zákaz výpovědi, jako je tomu například při čerpání mateřské či rodičovské dovolené.
Od ledna letošního roku došlo ke zrušení ustanovení týkající se povinnosti dopočtu poměrné části minimální mzdy za jednotlivé dny poskytnutého pracovního volna bez náhrady příjmu. Zrušení ustanovení se týká i dnů neomluvených nepřítomnosti v práci. Až do loňského roku totiž platilo, že pokud neplacené volno netrvalo celý kalendářní měsíc, připočetla se k úhrnu příjmů zaměstnance ještě za každý kalendářní den trvání neplaceného volna poměrná část minimální mzdy, která připadá na jeden den v daném měsíci.
V současnosti tedy zaměstnavatelé nadále nebudou platit pojistné z neplaceného volna nebo neomluvené absence, nicméně musí přihlédnout ke skutečnosti, zda musí být u zaměstnance dodržen v rozhodném období kalendářního měsíce minimální vyměřovací základ či nikoli. V praxi to tedy znamená, že zaměstnavatelé již od letošního roku neodvádějí pojistné z neplaceného volna.
Pro odvod pojistného platí, že za zaměstnance odvádí pojistné na zdravotní pojištění jeho zaměstnavatel ve výši 13,5 % z vyměřovacího základu, přičemž zaměstnanci srazí (i bez jeho souhlasu) z platu jednu třetinu této částky a zbývající dvě třetiny uhradí sám ze svých prostředků. Avšak při poskytnutém neplaceném volnu se na platbě pojistného z dosaženého příjmu podílejí oba. Pojistné vypočtené z rozdílu minimálního a skutečného vyměřovacího základu je strženo jen z platu zaměstnance a zaměstnavatel se na něm nepodílí.
