Při skončení pracovního poměru při splnění zákonných podmínek náleží zaměstnanci odstupné.
Zaměstnanec má nárok na odstupné v případě, že dostat výpověď nebo končí pracovní poměr dohodou z tzv. organizačních důvodů:
- ruší se zaměstnavatel nebo jeho část
- přemisťuje se zaměstnavatel nebo jeho část
- stane se nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
Výše odstupného se odvíjí od délky práce pro zaměstnavatele. Většinou se jedná o jednonásobek až trojnásobek průměrného výdělku.
- odstupné ve výši jednonásobku průměrného výdělku náleží zaměstnanci, jestliže pracovní poměr trval méně než jeden rok
- odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku náleží zaměstnanci, jestliže pracovní poměr trval alespoň jeden rok a méně než dva roky.
- odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku náleží zaměstnanci, jestliže pracovní poměr trval alespoň dva roky.
Nárok na dvanáctinásobek svého průměrného výdělku má zaměstnanec, který dostal výpověď ze zákonem definovaných zdravotních důvodů, nebo kvůli nim končí pracovní poměr dohodou.
Odstupné je zaměstnavatel povinen vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu.
Naopak nárok na odstupné nevzniká v případě, že byl pracovní poměr sjednán na dobu určitou, či pokud dojde k ukončení pracovního poměru ve zkušební době. Pokud podá zaměstnanec sám výpověď, také nemá nárok na zákonné odstupné.
Zajímavostí je, že pravidla pro propuštění zaměstnance jsou v České republice jedny z nejpřísnějších v rámci Evropy. Vyplývá to ze studie společnosti Deloitte, která porovnávala 46 zemí Evropy, Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie. Co se týče nákladů na propuštění zaměstnance z organizačních důvodu, Česká republika je čtrnáctá ze 36 porovnávaných zemí. Vyšší náklady mají například v Itálii, Francii, Belgii nebo na Slovensku. Pouze v Nizozemí a Velké Británii je stanoveno maximální výše odstupného při výpovědi z organizačních důvodů.
