Školení pracovního práva a zákoníku práce

Pracovní poměr je základní formou závislé práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Vzniká uzavřením pracovní smlouvy, která musí být písemná a obsahovat alespoň druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do zaměstnání. Pracovní poměr může být sjednán na dobu určitou nebo neurčitou.

Zkušební doba slouží k ověření, zda zaměstnanec i zaměstnavatel vyhovují vzájemným očekáváním. Musí být sjednána písemně nejpozději v den nástupu do práce. U běžných zaměstnanců nesmí přesáhnout 3 měsíce, u vedoucích zaměstnanců 6 měsíců. U pracovních poměrů na dobu určitou nesmí být delší než polovina sjednané doby trvání pracovního poměru.

Pracovní poměr může skončit dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo uplynutím sjednané doby. Výpověď musí být písemná a doručena druhé straně. Výpovědní doba činí zpravidla 2 měsíce, ale v některých případech může být zkrácena na 1 měsíc (např. při porušení pracovních povinností).

Pracovní doba je doba, během níž je zaměstnanec povinen vykonávat práci. Standardní týdenní pracovní doba činí 40 hodin. Zaměstnavatel může pracovní dobu rozvrhnout rovnoměrně nebo nerovnoměrně. Existují i specifické režimy, jako je pružná pracovní doba nebo samorozvrhování pracovní doby zaměstnancem.

Překážky v práci mohou být na straně zaměstnance (např. nemoc, ošetřování člena rodiny) nebo zaměstnavatele (např. prostoje). V některých případech má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy, v jiných nikoliv. Rozsah a podmínky stanoví zákoník práce a nařízení vlády.

Zaměstnanci vzniká nárok na dovolenou, pokud pracovní poměr trvá alespoň 4 týdny a odpracuje alespoň 4násobek své týdenní pracovní doby. Základní výměra činí nejméně 4 týdny ročně. Dovolenou určuje zaměstnavatel s přihlédnutím k provozním potřebám a oprávněným zájmům zaměstnance.

Dohoda o provedení práce (DPP) a dohoda o pracovní činnosti (DPČ) jsou flexibilní formy zaměstnání. U DPP je limit 300 hodin ročně, u DPČ je možné pracovat do poloviny stanovené týdenní pracovní doby. Na rozdíl od pracovního poměru nemají zaměstnanci na dohodu automaticky nárok na dovolenou nebo odstupné.

Minimální mzda je nejnižší přípustná odměna za práci. Její výše je stanovena vládou a pravidelně aktualizována. Slouží jako ochrana zaměstnanců před neadekvátním odměňováním a zároveň ovlivňuje výši některých příplatků a náhrad.

Zaměstnanci náleží příplatky např. za práci přesčas, v noci, o víkendu, ve svátek nebo ve ztíženém pracovním prostředí. Výše příplatků je stanovena zákoníkem práce nebo může být upravena kolektivní smlouvou či vnitřním předpisem.

Samorozvrhování znamená, že si zaměstnanec sám plánuje směny v rámci dohodnutých pravidel. Tento režim musí být sjednán písemně a zaměstnanec musí dodržet průměrnou týdenní pracovní dobu ve stanoveném vyrovnávacím období. Tento režim přináší větší flexibilitu, ale i odpovědnost.