Ruský akcíz proti české spotřební dani: shody a odlišnosti

Historie Ruska a Česka vždy byly těsně svázány: od společných slovanských kořenů do dnešní mezinárodní spolupráce. Ty dva státy se velice podobají a mají dost společného ve svém státním zřízení, ekonomice, kultuře a jiných sférách. Ale zároveň jsou mezi nimi značné rozdíly — jedním z nich je daňový systém.

Odlišnosti ve vybírání, výši, úhradě daní, daňových sazbách a podobném je vidět, například, v spotřební dani. V Rusku se nazývá akcíz, tj. nepřímá celostátní daň, která se vztahuje na zboží všeobecné spotřeby. Je zahrnuta v ceně zboží a služeb, to znamená, že v podstatě ji platí spotřebitel. Na rozdíl od DPH se při prodeji cena daně nevyčleňuje. Pro Čechy pojem akcíz není něčím neznámým, na českém území se používal až do roku 1942, ale jedná se o dvě v zásadně různé typy daně. Český akcíz neboli potravní daň na čáře se vybíral pouze při dovozu potravin do tzv. uzavřených měst, ruský se naopak vybírá běžně. Ve většině případů akcíz činí polovinu (někdy i 2/3) ceny zboží, proto je důležitou složkou státního rozpočtu. Analogií v ČR je spotřební daň - nepřímá daň, jejíž účelem je regulace cen určitých zboží na trhu.

Liší se taky plátce a předmět daně. Plátcem akcízu je právnická nebo fyzická osoba a taky osoba, která je uznána plátcem v souvislosti s přemístěním zboží přes celní hranice Ruské federace. Plátcem spotřební daně je převážně právnická nebo fyzická osoba, která je provozovatelem daňového skladu, oprávněným příjemcem, daňovým zástupcem nebo výrobcem. Předmětem daně v Rusku na rozdíl od Česka, kde jsou předmětem vybrané výrobky vyrobené na daňovém území Evropského společenství nebo na daňové území Evropského společenství dovezené, je realizace zboží. Z toho vychází, že předmětem daně je zvláštní druh činnosti – obchodní operace se zbožím podléhajícím akcízu; nejedná se o příjem nebo majetek.

Seznam komodit podléhajících daně v těch dvou zemích se přibližně shoduje, avšak v Rusku je jejich počet o něco větší. Mimo líh, minerální oleje, tabákové výrobky, pivo, vino a meziprodukty zde patří osobní auta a motocykly s výkonem více než 112,5 kW, dieselové palivo a v roce 2013 se k ním přidaly taky topné oleje. Výpočet daně probíhá jak v Česku, tak i v Rusku stejným způsobem tj. vynásobením základu daně sazbou daně stanovenou pro příslušný vybraný výrobek. Daňové sazby jsou stanoveny zvlášť pro každou kategorii zboží podléhajícího dani, pro tabákové výrobky je stanovena kombinovaná sazba, která se skládá ze základu a pevné sazby daně.

Dále jsou uvedeny příklady daně pro jednotlivé výrobky:

Kurz RUB/CZK je aktuální k 10.10.13

Zdaňovacím obdobím obou daní je kalendářní měsíc. Plátci, kterým vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, jsou povinni předložit daňové přiznání samostatně za každou daň, a to do 25. dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla. Akcíz se liší tím, že se platí v místě výroby tohoto zboží.

Ještě jednou osobitostí akcízu jsou akcízní známky. Akcízní známky jsou speciální druh kolků určených pro úhradu daně pro jednotlivé výrobky, například víno nebo tabák. Jejich použití umožňuje státu včasně nalézat zboží, z něhož nebyly odváděny daně, a zároveň garantuje spotřebiteli kvalitu nakoupeného zboží. Tento systém byl zaváděn už v době Ruského impéria a s drobnými změnami se zachoval až do dneška.

V současné době Česká republika těsně spolupracuje s Ruskou federací v mnoha oblastech, připravuje se velký počet nových společných projektů. Rusko je perspektivním odbytištěm pro české podniky, proto je důležité se seznámit alespoň se základy ruského zdanění. Závěrem je uveden stručný přehled nejdůležitějších rozdílů mezi akcízem a spotřební dani:

1. Plátce daně
2. Předmět daně
3. Seznam zboží podléhajícího dani
4. Sazby
5. Přítomnost akcízních známek