Daňová optimalizace vychází z racionálního uvažování daňových poplatníků. Je logické, že se subjekt, plátce daně, snaží snížit své daňové zatížení tak, aby byla platba daně co nejnižší a z účetního výsledku hospodaření zbylo daňovému subjektu co nejvíce finančních prostředků pro financování např. rozvoje dalších podnikatelských aktivit nebo výplaty dividend. Při daňové optimalizaci tedy z pravidla dochází k využití všech možností (které zákon poskytuje) ke snížení daňového základu, a tedy i daně samotné.
Daňová optimalizace může probíhat prakticky u každé daně, kterou je daňový poplatník zatížen. Při komplexní optimalizaci se tak nehledí pouze na daň z příjmů, ale je třeba využít možností daňových úlev také u daně silniční, daně z nemovitých věcí, daně z přidané hodnoty a ostatních daní, které poplatníka zatěžují.
Pro správné využití všech optimalizačních možností je nezbytná znalost jednotlivých ustanovení zákona o konkrétní dani, a proto z pravidla k daňové optimalizaci dochází s pomocí daňového poradce nebo advokáta. Daňové poradenství představuje významnou oblast v řešení ekonomických otázek daní, odvodů, poplatků a jiných plateb a musí být vykonáváno v souladu se zákonem č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, respektive zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.
Při daňové optimalizaci můžeme rozlišovat dva přístupy, kterými k optimalizaci dochází. Základním přístupem je legální přístup, při kterém dochází k využití možností snížení základu daně dle znění jednotlivých ustanovení zákona, nebo snížení daňového základu díky využití mezer ve znění daňového předpisu. Při využívání mezer zákona dochází často k balancování mezi legálním a nelegálním přístupem, a je proto nutné nástroje optimalizace volit obezřetně. Další přístup představuje nelegální přístup k daňové optimalizaci. Pokud dochází k vědomému a úmyslnému snížení daňového základu a následnému odvodu nižší daně, jedná se o úmyslný daňový únik, který je trestným činem. Dle ustanovení § 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, může být pachatel, který zkrátí daň ve velkém rozsahu, potrestán odnětím svobody až na deset let. K daňovým únikům může docházet mnoha způsoby – zatajením příjmů a krácením tržeb, vyplácením mzdy bez evidence, a tedy bez odvodu pojistného, neoprávněným účtováním nákladů apod.
V souvislosti s pojmem nelegální daňové optimalizace je třeba zmínit, že ve věcích daňových dochází často k obcházení zákona a zneužití práva. Při zneužití práva a obcházení zákona dochází k chování směřujícímu ke snížení daňové povinnosti v souladu s formálním zněním právních norem, ale buď je toto chování pouze „zdánlivé“ - dochází k němu při zneužití práva, nebo slouží jako prostředek k účelnému obcházení normy jiné, k čemuž dochází při obcházení práva. Blíže na obcházení zákona a zneužití práva nahlédneme v dalších článcích.