Spotřební daň se řadí mezi nepřímé daně. Nepřímé daně jsou zaváděny státem, a to buď z důvodu regulace spotřeby určitých komodit, nebo proto, aby byl zvýšen příjem státního rozpočtu. Legislativně jsou spotřební daně upraveny zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Plátci daně jsou podnikatelské subjekty, které uvedené zboží vyrábějí, dovážejí nebo vyvážejí, konečný spotřebitel pak tuto daň zaplatí v ceně zboží. Správu daní vykonávají celní orgány.
Spotřebními daněmi jsou:
- daň z minerálních olejů,
- daň z lihu,
- daň z piva,
- daň z vína a meziproduktů,
- daň z tabákových výrobků.
Účtování o spotřební dani je obdobné jako u DPH, pouze se zpravidla používá účet 345 - Ostatní daně a poplatky. O spotřebních daních musí být účtováno tak, aby účetní jednotka byla schopna prokázat finančnímu orgánu údaje uvedené v daňovém přiznání. Je také vhodné vést analytickou evidenci podle jednotlivých spotřebních daní. Na účtu 345 tedy najdeme daňový závazek, dále nárok na vrácení spotřební daně a také zúčtování spotřebních daní, kterým se vyjádří celkový výsledný vztah vůči finančnímu orgánu za zdaňovací období.
Příklad účtování u dodavatele:
tržba za zboží 311 / 604
spotřební daň 311 / 345
DPH 311 / 343
Spotřební daň je součástí pohledávky za odběratelem a současně závazkem vůči finančnímu orgánu.
Příklad účtování u odběratele:
pořízení zboží 132 / 321
spotřební daň 345 / 379
DPH 343 / 321
V případě, že odběratel není plátce spotřební daně či nemá nárok na odpočet spotřební daně, je spotřební daň součástí ceny zboží, tj. o spotřební dani neúčtuje.
Jak je na první pohled patrné, účtování spotřební daně není nijak složité. Stačí znát potřebné účty a souvztažnosti mezi nimi a pak správně zapsat výši účtovaných daní a vést potřebnou evidenci.
