Na změny v institutech soukromého práva, jež přinesl rok 2014, musejí reagovat i účetní předpisy. Například vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, přináší změny v účtování o pozemku a nemovitosti, zavádí „právo stavby“ a mění pravidla pro technické zhodnocení. Jednotlivým změnám se v tomto článku budeme podrobněji věnovat.
Účtování o pozemku a nemovitosti
Od nového roku se do našeho právního řádu vrací standardní zásada, podle níž jsou stavby (až na výjimky) z právního hlediska součástí pozemku (tzv. superficiální zásada). Avšak pro účely vedení účetnictví je nezbytné z nemovité věci – pozemku – oddělit část, která se dle účetních předpisů neodpisuje, a části odepisované. Z pohledu vedení účetnictví tak nenastává žádná změna a pozemky a stavby je potřeba i nadále evidovat samostatně.
Právo stavby
Nový občanský zákoník (konkrétně § 1240 a následující) opět zavádí do českého občanského práva „právo stavby“. Důvodem pro tuto novinku je právě skutečnost, že se stavba stává součástí pozemku, a proto nemůže mít rozdílného vlastníka. Pokud se však vlastník po určitou dobu nechystá na svém pozemku stavět, může tento pozemek dočasně přenechat jiné osobě a této osobě zde stavbu umožnit. Právo stavby zahrnuje jednak možnost vybudovat stavbu novou, ale může spočívat i v oprávnění převzít již existující stavbu, což je užitečné zejména za účelem její opravy či modernizace.
Právo stavby není žádnou nevyzkoušenou novinkou. V českých zemích mělo dlouholetou tradici, avšak od roku 1964 český právní řád právo stavby vůbec neobsahoval. Jedná se však o velmi přínosný prostředek, který znají i právní řády například v Nizozemsku, Rakousku, Německu nebo Švýcarsku.
Právo stavby je považováno za součást dlouhodobého hmotného majetku a je vykazováno
buď jako samostatný dlouhodobý majetek (pokud není záměrem účetní jednotky realizovat stavbu vyhovující právu stavby), nebo jako součást ocenění stavby (případně zásob).
Technické zhodnocení dlouhodobého majetku
Vyhláška č. 500/2002 Sb. nově také obsahuje definici technického zhodnocení, ze které vyplývá, že náklady na „technické zhodnocení“ dlouhodobého majetku budou účetně vykazovány jako technické zhodnocení tohoto majetku, pokud tyto vynaložené náklady dosáhnou výše ocenění určeného účetní jednotkou pro vykazování jednotlivého dlouhodobého majetku. V praxi to vlastně znamená zrušení provázanosti účetnictví se zákonem o daních z příjmů, který i nadále zachovává hodnotovou hranici pro technické zhodnocení 40 000 Kč. Může tak docházet k rozdílům mezi účetním a daňovým zachycením technického zhodnocení, což by si mohlo vyžádat dodatečné úpravy interních směrnic. U dlouhodobého hmotného movitého majetku bude docházet k rozdílům ve chvíli, kdy si účetní jednotka stanoví limit ocenění po vykázání tohoto majetku jako dlouhodobého hmotného majetku v částce nižší než je 40 000 Kč. U dlouhodobého nehmotného majetku budou rozdíly vznikat za každé situace, jelikož je pro něj ze zákona stanovena hranice vstupní ceny na 60 000 Kč a hranice pro technické zhodnocení je nastavena zákonem na 40 000 Kč.
