S účinností nového občanského zákoníku se změnil termín půjčka na zápůjčku. Co se týče smluvní strany smlouvy o zápůjčce, z původního dlužníka se stal vydržitel a z věřitele zapůjčitel.
Zápůjčky je možné dělit podle několika různých kritérií. Nejčastěji se využívá dělení podle druhu a formy splácení. Rozlišujeme tedy zápůjčky na spotřebitelské úvěry, kontokorentní úvěry, úvěry poskytované státem, hypotéky, leasingové úvěry a podnikatelské úvěry. Specifickou formou zápůjček jsou úvěry nabízené prodejci a bankovními ústavy, jedná se především o prodej na splátky, kreditní karty a úvěrové karty a další možnosti leasingů. Na většinu zápůjček je třeba nějaký typ závazku ze strany vydržitele, obvykle v podobě zastaveného majetku nebo složení základní jistiny na účet zapůjčitele. Pro klienty, kteří nedisponují takovými možnostmi, je k dispozici tzv. rychlá zápůjčka, jejíž poskytnutí je rychlé a nevyžaduje hlubší zkoumání klienta. Těmto rychlým zápůjčkám se také někdy říká finské zápůjčky. V ČR jsou většinou nabízeny v částkách od 500 do 12000 Kč s maximální dobou splatnosti 45 dní. Poskytovatel takové zápůjčky tak buď díky výši nabízené částky (do 5000 Kč) nebo díky době splatnosti kratší než 3 měsíce nemusí, dle Zákona č. 321/2001 Sb. § 1 odst. 2e a 2f uvádět RPSN (roční procentní sazbu nákladů).
Předmětem daně z příjmů fyzických ani právnických osob není majetkový prospěch vydržitele (dlužníka) při bezúročné zápůjčce. Pokud je bezúročná půjčka sjednaná mezi tzv. spojenými osobami, nastává situace podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů o daňovém uplatnění „cen obvyklých“ mezi spojenými osobami, není-li v něm výslovně stanoveno jinak. Toto ustanovení se od roku 2014 také týká daňového postihnutí mezi spojenými osobami dohodnutého krácení výnosů zapůjčitele při bezúročné zápůjčce. V případě, že je zapůjčitel (věřitel) daňovým nerezidentem, členem obchodní korporace nebo fyzická osoba, dodanění se na něj nevztahuje.
Zatímco tedy zápůjčky a úvěry, co se daně z příjmů týká, příliš starosti nenadělají, u úroků je tomu zcela jinak. Ve většině případů se jedná o daňový výdaj (náklad), je ovšem nutné úrok posoudit individuálně, protože existuje celá řada výjimek.
Co se týče úročené zápůjčky – tedy podle nové legislativní zkratky „uvěrového finančního nástroje“ zapůjčitel (věřitel) řeší u úročené zápůjčky, jak úroky zdanit, kdy je zdanit, a jsou-li smluvní strany v pozici tzv. spojených osob, měl by být úrok sjednán raději v ceně obvyklé, nebo by cenová odchylka měla být dobře zdůvodněna, jinak hrozí zdanitelný fiktivní nepeněžní příjem.