Dle plánů Evropské komise mají členské státy do roku 2030 snížit čisté emise skleníkových plynů nejméně o 55 procent oproti roku 1990, v roce 2050 už má být produkce těchto emisí na nule.
Od roku 2023 budou muset největší evropské firmy dokládat, jak udržitelné jejich podnikání je. Nefinanční ukazatele už v současnosti sehrávají klíčovou roli při hodnocení výkonnosti firem ze strany bank a investorů. Zkratka ESG zastupuje anglické spojení environmental, social and corporate governance. Jedná se tedy o zodpovědné chování firem k životnímu prostředí, společnosti, ale u k řízení rizik.
Nová pravidla pro vykazování aktivity v oblasti udržitelnosti a společenské odpovědnosti (ESG) ovlivní přibližně padesát tisíc evropských firem.
Společnosti budou poprvé pro srovnání povinny vykazovat data za rok 2024 včetně údajů za rok 2023. ESG reporting by se měl vztahovat na velké firmy s více než 250 zaměstnanci a obratem vyšším než 50 milionů eur a aktivitou vyšší než 43 milionů eur. Pro malé a střední podniky povinnost vykazovat ,,zelená" data přímo vyplyne o tři roky později.
Novinka vycházející ze směrnice CSRD (Corporate Sustainability Directive) se promítne nejen do poskytování úvěrů, ale také výběru obchodních partnerů nebo dodavatelů.
Níže jsou popsány základní části ESG:
- E – Environment: Hodnotící kritéria cílená na ekologická témata, zahrnující například jaké zdroje jsou čerpány – využívání surovin, emise, míra inovací. Dopad společnosti na životní prostředí
- S – Social: Kritérium zaměřující se na hodnocení míry společenské odpovědnosti dané společnosti. Mezi tato kritéria patří například hodnocení pracovních podmínek, jak se společnost staví k dodržování lidských práv, dopad produkce firmy na společnost.
- G – Governance: Kritérium cílící na způsob řízení společnosti, kladoucí důraz na vnitřní kontroly a postupy (obvykle stanoveno různými normami, např. ISO a jejich uváděním do praxe), odpovědnosti dodavatelů a řízení společnosti jako takové.
Některé aspekty ESG bude ovšem obtížné měřit. Například na měření sociálního dopadu (S) stále neexistuje přesná metodika. „Sociální zodpovědnost se uvnitř organizace projevuje například tím, že se firma zajímá o své zaměstnance, dodržuje zákoník práce nebo odmítá práci dětí. Navenek, to znamená vůči společnosti, jde třeba o vztah ke klientovi, podporu neziskových organizací a účast na dobročinných projektech. Patří sem i CSR aktivity nebo etické chování firmy na finančním trhu,” vysvětluje Hana Matějková Fabíková, manažerka společnosti SocioRating Institute, který se věnuje hodnocení sociálního prostředí ve firmách.
