Na základě zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (nový), účinný od 1.1. 2014 (dále jen zákon). Podle nového občanského zákoníku se od roku 2014 rozlišují tři typy právnických osob, a to korporace, fundace a ústavy.
Fundace – obecně o fundacích
Právní úprava
Fundace jsou upraveny v ustanovení § 303 – 305 zákona
Pro právnické osoby fondového typu se volí souhrnné označení „fundace“. Jedná se o pojem v normativním jazyku významově neobsazený, v obecném jazyce nepoužívaný, ale dlouhodobě známý spisovné češtině. V obecném významu nejde jen o synonymní označení nadací, ale též o obecné pojmenování majetkového základu věnovaného nějakému společenskému účelu. Může být tedy funkčně využit k společnému pojmenování nadací i fondů, když výraz „fundace“ svým zněním připomíná názvy obou skupin těchto právnických osob, a nadto se jeví jako vhodné antonymum k výrazu „korporace“.
Podle ustanovení § 303 zákona je fundace právnickou osobu, vytvořenou majetkem, který je vyčleněný k určitému účelu. Samotná činnost fundace je vázána na účel, k němuž byla zřízena. Vnitřní poměry fundace upravuje její statut.
Založení fundace
Fundace je ustavena zakladatelským právním jednáním nebo zákonem. V zakladatelském právním jednání musí být určeny i její majetkové zajištění a účel.
Nadace
Nová právní úprava zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákonem, přihlíží k dosavadnímu vývoji právní úpravy od roku 1990 až do zpracování novely zák. č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. Zachovává se tak koncepce nadace jako právnické osoby soukromého práva tvořené účelovým sdružením majetku, který má trvale svými výnosy sloužit užitečnému cíli, vyjma podpory politických stran a hnutí. Trvalý charakter odlišuje nadace od nadačních fondů, jejichž úprava má být zachována i nadále.
Právní úprava nadace
Nadace jsou upraveny v zákoně, v ustanoveních § 306 – 401.
Účel nadace
ˇÚčel nadací se z výlučně veřejně prospěšného účelu rozšiřuje podle zákona i na účel dobročinný. Dobročinný účel je zaměřen na podporu byť i omezeného okruhu osob potřebujících pomoc. Tím se umožní mj. i zakládání tzv. rodinných nadací. Zákon tedy sleduje uvolnění právní koncepce nadací co do vymezení jejich účelu, nepřiklání se však k absolutně liberálnímu pojetí některých evropských a mimoevropských právních řádů (např. dánského či lichtenštejnského), podle nichž je jen na vůli donátora (zřizovatele), jak cíl nadace vymezí.
Způsob podnikání nadace
Stále platí zásada, že výdělečný účel je povaze nadací cizí. Nadacím se sice nezakazuje podnikání, nesmí však jít o hlavní činnost nadace a výnos z podnikání může být použit jen k podpoře jejího účelu. Nová úprava však nezamýšlí tento koncept zakladateli vnucovat a zakládá mu právo podnikání nadace v zakládací listině zakázat.
Korporace
Korporace, obecná ustanovení, je upravena v zákoně, v ustanovení § 210 – 213.
Pojem a znaky korporace
Základem korporace je společenství lidí nebo právnických osob, korporace bez společníků a členů ani nemůže existovat (corpus = tělo). V korporacích je vždy někdo, kdo o věcech korporace rozhoduje (člen nebo společník) a současně má podíl na zisku nebo na likvidačním zůstatku.
Obchodní korporace
Obchodním korporacím se věnuje nový zákon o obchodních korporacích, rovněž účinný od ledna 2014, který nahradil dosavadní obchodní zákoník. Mezi obchodní korporace patří veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost a družstvo, včetně družstva bytového a sociálního. Jejich primárním úkolem je podnikání, tedy dosahování zisku.
Korporace podle občanského zákoníku
Spolek
Právní úprava
Spolek je právně upraven v ustanovení § 214 – 302 zákona.
Korporací v pojetí občanského zákoníku je občanské sdružení, nově „spolek“, jež je zvláštní formou právnické osoby, která je určená pro samosprávné a dobrovolné sdružení osob, které jsou vedeny společným zájmem. Spolek lze založit s nejméně třemi osobami. Účelem spolku mohou být buť vzájemně prospěšné cíle, například to jsou sportovní kluby, myslivecká sdružení. Nebo veřejně prospěšné cíle, které jsou zacílené ve prospěch veřejnosti, například poskytování sociálních služeb či vzdělávací aktivity, popřípadě cíle spolku mohou být i smíšené.
Spolek může podnikat, ale nesmí to být jeho hlavní činností. A případný zisk musí být použit na podporu dosažení vlastních cílů spolku.
Členy spolku mohou být jak fyzické, tak i právnické osoby.
Ústavy (právní úprava § 402 – 418)
Charakter ústavu
Ústav je definován svým účelem, tj. poskytováním služeb. Pro hierarchické uspořádání ústavu je typické, že jeho statutární orgán je monokratický (ředitel), odpovědný správní radě, která ho do funkce jmenuje a odvolává.
Typické prvky – odlišnost ústavu od korporace
Pro ústavy je typická kombinace věcného základu s osobním prvkem za účelem trvalé nebo dlouhodobé služby nějakému prospěšnému účelu. Od korporace se ústav liší tím, že jejich osobní prvek zajišťuje řízení a fungování ústavu a není nutně spojen s členstvím (takže rozhodování v něm podléhá principu hierarchie, nikoli demokracie).
Odlišnost ústavu od nadace
Od nadace se ústav liší tím, že věcný substrát není nezcizitelný, takže jmění ústavu může být případně i zkonzumováno. Definiční význam pro ústav má zejména jeho účel spočívající v poskytování služeb, takže z tohoto hlediska jsou pro ústav významní ti, kdo služby ústavu užívají (destinatáři).
Typy ústavů
Ústavy mohou být soukromoprávní i veřejnoprávní (např. školy, muzea, nemocnice, vědecké nebo výzkumné ústavy). Veřejnoprávní ústavy mohou mít v působnosti i výkon veřejné moci, pak se někdy mluví o veřejném ústavu; toto pojetí má ale význam pro administrativní právo, nikoli pro právo soukromé.