Pojem „držba“
Článek bych ráda uvedla definicí pojmu „držba“, leč zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen zákon), takovou definici neobsahuje. Ale aby byl nárok držby naplněn, musí být splněny určité a zákonem dané podmínky. Za prvé se jedná o faktické ovládání práva a za druhé je to úmysl osoby, kterého zákon stanoví jako držitele, a to v ustanovení § 987 doslovně: „Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.“ Tento článek je stručným průvodcem novou právní úpravou držby v zákoně.
Právní úprava držby
Celou problematiku držby upravuje zákon v ustanovení § 987 až 1010 a zařazuje ji do Části třetí Absolutní majetková práva, Hlava II Věcná práva Díl 2 Držba. Zákon nově připouští držbu věci a práv a hovoří o „držbě vlastnického práva k věci“.
Předmět držby
Držet lze tedy právo z půjčky, nájemní právo, či právo na výkon autorského práva a právo odpovídající služebnostem, například právo jízdy. Z těchto příkladů lze snadno pochopit, že jde o právo, které lze převést na jiného, či právo, které připouští trvalý a opětovný výkon na rozdíl od práv, které jsou jednorázově plněny, jako jsou zástavní a zadržovací práva nebo právo dědické. V případě osobního práva zákon upravuje v ustanovení § 988 odst. 2, že osobní právo není předmětem držby ani vydržení, ale dále připouští, že „ … Kdo však vykonává osobní právo poctivě, je oprávněn domnělé právo vykonávat a hájit. V tomto případě se jeví možnost, že půjde v důsledku o soudní rozhodnutí o oprávnění domnělého držitele.
Nabytí držby
V ustanovení § 990 zákona jsou uvedeny podmínky k nabytí držby. Toto ustanovení je velmi důležité pro praxi. Jedná se o bezprostřední nabytí držby a odvozené nabytí držby. Bezprostředně lze nabýt držbu tak, že se jí držitel ujme svou mocí a v tom případě, dle znění zákona, se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal. Bezprostřední (odvozenou držbu) může držitel nabýt tak, že dosavadní držitel převede svou držbu na nového držitele. Anebo i tak, že nový držitel se ujme držby jako právní nástupce dosavadního držitele. A samozřejmě, že rozsah odvozené držby se nabývá v rozsahu, v jaké ji měl dosavadní držitel a v jakém ji na nového držitele převedl.
Řádná (§ 991), poctivá (§ 992) a pravá (§ 993) držba
Kdo je řádným držitelem, to upravuje zákon v ustanovení § 991. Za prvé, řádná držba je taková, která se zakládá na platném právním důvodu, a to bude platit u bezprostředního nabytí držby. Pro bezprostřední nabytí držby pak bude platit, že v případě bezprostředního nabytí držby nesmí být rušena cizí držba, a dále je řádným držitelem ten, kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci. Poctivá držba je uvedena v ustanovení § 992 zákona a tam se stanoví, kdo je poctivým držitelem, kdo nepoctivým držitelem, ale důležité je ustanovení v tomtéž paragrafu věta 3, které doslovně stanoví: „Poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému“. Pravá držba je specifikována v ustanovení § 993 zákona. Celý tento komplex uzavírá ustanovení § 994, v němž se stanoví: „ Má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.“
V ustanovení § 995 je řešena otázka důsledků pro nepoctivého držitele při žalobě napadající držbu, její poctivost. V ustanovení § 1000 a § 1001 jsou dále stanoveny sankce vůči nepoctivému držiteli. Kromě toho, že musí vydat veškerý užitek, který nabyl držbou, dále je povinen nahradit ten, který by získala zkrácená osoba, jakož i nahradit škodu, která vzešla z jeho držby; zákon mu přiznává pouze náhradu nákladů nutných pro zachování podstaty věci. Náhrada jiných nákladů se poskytuje pouze výjimečně, podle zásad, které jsou stanoveny v nepřikázaném jednatelství.
Držba vlastnického práva
Držbou vlastnického práva se zabývají ustanovení § 996 -1001 zákona. Subjektem práv je „poctivý držitel“. Tomu právo přiznává rozsáhlá oprávnění k držené věci, jejímu užívání a nakládání v „mezích právního řádu“. I v jeho případě zákon řeší náhradu nutných nákladů pro zachování podstaty věci, ale na rozdíl od nepoctivého držitele se mu mohou hradit náklady, které vynaložil účelně a které byly vynaloženy pro zvyšující užitečnost věci nebo její hodnotu. Obvyklé udržovací náklady se však nehradí. Na ně nemá poctivý držitel, podle zákona, nárok.
Ochrana držby
Problematiku ochrany držby najdete v ustanovení § 1003-1005 zákona. V této souvislosti upozorňuji na ustanovení § 1004, v němž je řešena problematika držby v období provádění staveb, kterou je třeba zohlednit ve stavebnictví.
Zánik držby
Ustanovení § 1009 zákona řeší podmínky zániku držby: zánik držby, pokud se jí vzdá držitel, ztratí-li možnost vykonávat obsah práva, nebo je-li držitel z držby vypuzen a neuchová si ji svépomocí nebo žalobou. Držba však nezaniká, i když ji držitel nevykonává, a ani smrt držitele nebo jeho zánik nepůsobí zánik držby.