Dlouhodobý hmotný majetek lze odepisovat z účetního a z daňového hlediska. Pravidla pro výši účetních odpisů si stanovuje účetní jednotka ve své vnitropodnikové směrnici. Jejich výše by však měla odpovídat skutečnému opotřebení. Výpočet daňových odpisů poté ovlivňuje hodnotu základu daně a je zakotven v zákoně o daních z příjmů.
Daňový odpis majetku vychází ze vstupní ceny. Ta může být stanovena na úrovni pořizovací ceny, nebo pokud majetek vkládáme do podnikání později musíme stanovit tzv. reprodukční cenu. Následně je nutné majetek zařadit, dle přílohy zákona o daních z příjmů, do odpisové skupiny, která určuje délku odepisování v letech (například: osobní automobil – 2. odpisová skupina, délka odepisování - 5 let). Každá účetní jednotka se poté může rozhodnout, zda pro ni bude výhodnější majetek odepisovat rovnoměrně, nebo zrychleně. Zvolený způsob odepisování poté nelze měnit. Výsledná částka odpisů se zaokrouhluje na celé sto koruny nahoru a stanovuje se na roční bázi.
U rovnoměrného odepisování má každá odpisová skupina přiřazenou procentní sazbu. Výpočet ročního odpisu je poté dán vzorcem: (vstupní cena / 100) * sazba.
V případě zrychleného odepisování je v zákoně o daních z příjmů uveden koeficient. Odpis v prvním roce se stanoví jako: vstupní cena / koeficient platný pro první rok odepisování. V dalších letech se poté postupuje dle vztahu: (2 * zůstatková cena) / (koeficient pro další roky – počet let, po které bylo již odepisováno).
V situaci, kdy je majetek využíván i pro osobní potřebu je nutné odpisy pokrátit a do výdajů tak zahrnout pouze poměrnou část ročního odpisu.
