V návaznosti na usnesení vlády rušíme všechna prezenční školení, která se měla konat v době nouzového stavu. Již přihlášené účastníky postupně kontaktujeme.
INTEGRA CENTRUM s.r.o.
vzdělávací kurzy, školení, semináře

Závazkové právo podle nového občanského zákoníku

Obecné zásady při ujednání závazků podle NOZ

Zákon č. 89/2012 SB., občanský zákoník, omezuje některé „zvyklosti“, které se ve smluvní praxi usadily třeba z důvodu urychlení uzavření smlouvy s úmyslem proces zbytečně „nebrzdit“ a získat i jistotu, že druhá smluvní strana nebude po uzavření smlouvy používat nějaké prostředky, které by mařily platnost smlouvy či nebude chtít pro sebe získávat nějaké „výhody“. Z praxe jsou tyto případy obvyklejší při investiční výstavbě.

Dispozitivní a kogentní ustanovení

Úprava uzavírání smluv je dispozitivní, ale jsou výjimky (podle ustanovení § 1 odst. 2, které je pro tuto problematiku klíčové). Pod kogentní ustanovení je zakázáno ve smluvních vztazích uvádět taková ujednání, která porušují dobré mravy, veřejný pořádek, právo, týkající se postavení osob, právo na ochranu osobnosti a toto zakazující ustanovení navazuje na ustanovení § 1725, podle kterého je v mezích právního řádu smluvním stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

Právo napadnout smlouvu

Zatímco v bývalém ObčZ (zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění) bylo možno se vzdát svých práv, v současném NOZ tento zákaz neplatí. V případě námitky neplatnosti smlouvy se ji nelze vzdát jen všeobecnou klauzulí. Z toho neplyne, že se dá vzdát jakékoliv námitky proti neplatnosti smlouvy. Nelze dosáhnout pozitivního výsledku, pokud se strana vzdá práva napadnout smlouvu s odkazem na absolutní neplatnost. Takové jednání by bylo neplatné z důvodu rozporu se zákonem. Zákon však umožňuje uplatnit relativní neplatnost za dodržení zásady dobrých mravů.

Odstoupení od smlouvy a jiné úkony

NOZ nebrání stranám, aby své smluvní ujednání (za podmínek daných zákonem) upravovaly. Mohou zúžit rozsah práva, mohou odstoupit od smlouvy, vydat bezdůvodné obohacení nebo také požadovat úrok z prodlení, či prodloužit nebo zkrátit promlčení lhůty (při absenci slabší strany). Podmínkou při zkracování či prodlužování promlčecích lhůt je její minimální trvání - jeden rok a maximální trvání -patnáct let. 

Sjednání výše úroku z prodlení

V ustanovení § 1970 NOZ si mohou smluvní strany sjednat úrok z prodlení (podle § 1806 NOZ úročení příslušenství), ale u závazku z deliktů se nepřihlíží k žádnému ujednání, které předem vylučuje či omezuje povinnost k náhradě újmy a současně které předem omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoliv újmy. Zákonem je vyloučeno, aby se některá ze smluvních stran práva na náhradu platně vzdala.

Zásada předsmluvní odpovědnosti

V NOZ je rozšířena předsmluvní odpovědnost stran a to tak, že „každý může svobodně vést jednání o smlouvě a neodpovídá za to, že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít. Dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod. Nepoctivě jednající strana musí druhé straně nahradit škodu. Chráněny jsou rovněž důvěrné informace sdělené v průběhu kontraktace.“

Akceptace nabídky

V NOZ  je od plného konsensu stran upuštěno. „Není vyžadován konsensus“ znamená časové dodržování, administrace apod., tedy strany se nemusí domlouvat o celém obsahu smlouvy. Stačí, když je nabídka akceptována. A akceptace se bude nepatrně lišit dodatkem nebo odchylkou, která v podstatě nemění podmínky nabídky, a navrhovatel bez zbytečného odkladu nabídku neodmítne. Ovšem může podat protinávrh v podstatných náležitostech smlouvy i v některých nepodstatných, a tím může být například způsob placení ceny. Ovšem v nabídce může smluvní strana již všechny změny vyloučit předem (podle NOZ).  

Podmínky ke vzniku smlouvy

Smlouva může vzniknout faktickou akceptací nabídky, když se příjemce podle ní zachová tak, že přijme plnění.     
Vznikem smlouvy se rozjíždí její realizace. Smlouva je uzavřena, až strany sjednají celý její obsah. 

V NOZ najdeme mnoho výjimek:

  • Domnělá shoda – strany si nedojednaly náležitost, která je nezbytná (ale přesto bude smlouva platná, ovšem jen tehdy, lze-li s přihlédnutím k následnému chování smluvních stran rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této náležitosti.
  • Smlouva vzniká doručením přijetí, pokud nebylo odmítnuto
  • Podle zápisu z jednání – ale obsah může být nechtě zkreslen, takže bude uzavřena za podmínky, že odchylky uvedené v zápisu mění skutečný obsah smlouvy nepodstatným způsobem a druhá strana odchylky neodmítne.
  • Obchodní podmínky si odporují  - smlouva bude uzavřena v tom rozsahu, v jakém si nejsou v rozporu. 

Ochrana zájmu smluvních stran podle NOZ

Pro úplnost v této souvislosti je nutné úvést, že NOZ už nadále nepoužívá institut „právní úkon“, ale „právní jednání“. Tedy smluvní strany již od 1. 1. 2004 nečiní ‚právní úkony“, ale konají „právní jednání“, a dále rozlišujeme právní jednání v užším slova smyslu, kdy projev vůle směřuje k určitým právním následkům, a právní jednání v širším slova smyslu, kdy už vznikají právní následky ze zákona. A tím se myslí problematika dobrých mravů, zavedená praxe stran a zvyklosti.

Náležitosti právního jednání

V otázce náležitosti právního jednání NOZ rozlišuje takové, které jsou nezbytné pro vznik právního jednání a náležitosti, které jsou podstatné pro platnost právního jednání. Aby vůbec právní jednání vzniklo, musí se jednat o vůli jednající osoby (vůli vážnou a dostatečně srozumitelnou a určitou). A pro platnost právního jednání se pak vyžaduje: náležitost subjektu, to znamená svéprávnost, náležitost projevu, to znamená forma, náležitost vůle, to znamená absence omylu a svoboda, a v poslední řadě náležitost předmětu, to znamená dovolenost, možnost. 

NOZ zmírňuje některé požadavky na právní jednání tak, že stanoví, že řada vad již nebude důvodem neplatnosti. Také v otázce omylu má NOZ novou úpravu vůči stávající. Dalším požadavkem NOZ jsou informační povinnosti a změna v požadavcích písemné formy. Vstup soudu do právního jednání NOZ předpokládá v případě, pokud je právní jednání z důvodu nezákonného určení množstevního, časového, územního nebo i jiného rozsahu, může změnit rozsah, aby dosáhl spravedlivému uspořádání práv a povinnosti stran.

Možnost zhojení nedostatku určitosti a srozumitelnosti dodatečným vyjasněním mezi smluvními stranami je novinkou. Dále řeší platnost právního jednání pro nedostatek formy. V těchto případech zákon povoluje zpětné účinky a fikci bezvadnosti od samého počátku, ale pouze mezi stranami smlouvy. Je to vyjádřeno slovy „hledí se“. Ale zpětné účinky už nemohou nastat vůči třetím osobám a dobrá víra třetích osob musí být chráněna. NOZ nepřihlíží ke zdánlivému právnímu jednání.

V problematice relativní a absolutní neplatnosti platí, že jde-li o neplatné právní jednání, půjde zásadně o neplatnost relativní. O neplatnost absolutní jde pouze v taxativně určených případech uvedených v zákoně. A v ostatních případech půjde o neplatnost relativní, kdy dotčený subjekt musí neplatnost namítnout, jinak se právní jednání považuje za platné. Z úřední povinnosti soud nepřihlíží ke zdánlivému jednání. 

Mohou se vyskytnout případy, kdy bude sporné, zda má vada právního jednání vést k absolutní neplatnosti či relativní. Pokud není dodržena písemná forma smlouvy u smluv, které se týkající věcných práv k nemovitostem, pak půjde i s ohledem k účinkům vůči třetím osobám k narušení veřejného pořádku a tudíž o absolutní neplatnost

Při absenci svéprávnosti jednající osoby s ohledem na § 24 NOZ by se mělo jednat o absolutní neplatnost, ale se zvláštními případy zhojení takové neplatnosti. 

Forma smlouvy podle NOZ

Otázka formy smlouvy je pro praxi velmi důležitá, věnujme ji nyní pozornost. V ustanoveních obecné části zákona o právních jednáních je uvedeno, že si každý může k právnímu jednání zvolit libovolnou formu, ale s tím, že může být k tomu zákonem omezen, ale nejen zákonem, ale i druhou smluvní stranou (může trvat na určité formě smlouvy). Podle NOZ je doporučeno, aby si strany smlouvy uzavřené v písemné formě uzavřely, a k její změně nebo k jejímu zrušení může popřípadě dojít i ujednáním v jiné formě.

Pokud však smlouvy nejsou uzavřeny v písemné formě, je věcí stran, zda jedna druhé obsah smlouvy potvrdí. Potvrzení, které si smluvní strany vydají, má důkazní význam a nastupuje právní domněnka, že smlouva je uzavřena s obsahem uvedeným v potvrzení. To může platit v případě, pokud potvrzení obsahuje nepodstatné odchylky a druhá strana proti nim nic nenamítá. Totéž pravidlo se může aplikovat na vztah mezi podnikatelem a nepodnikající osobou. Smlouva může být uzavřena konkludentně, ale z okolností musí být jasný úmysl stran uzavřít smlouvu.  

Na základě ustanovení § 1721 NOZ  platí, že „ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit“. Dále podle ustanovení § 1723 odst. 1 NOZ platí, že závazek vzniká též ze smlouvy.“ Z toho vyplývá, že NOZ definuje závazek jako souhrn veškerých práv a povinností, které vznikají oběma stranám ze smlouvy.