Předsmluvní odpovědnost je právním institutem v zákoně č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, s účinností od 1. 1. 2014 (dále NOZ). V zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, kterým byl zrušen NOZ v tomto smyslu, fungovaly takové instituty, jako například „porušení prevenční povinnosti“ (viz § 415 ObčZ), nebo odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům (§424 ObčZ).
A obchodní zákoník?
Z praxe víme, že ustanovení § 271 zákona č. 513/1991 Sb. ObchZ), zrušen NOZ, předsmluvní problematiku nějak výslovně ve svých ustanoveních neupravilo, ale ObchZ řešil jinou podobnou problematiku výslovně takto: „Jestliže si strany při jednání o uzavření smlouvy navzájem poskytnou informace označené jako důvěrné, nesmí strana, které byly tyto informace poskytnuty, je prozradit třetí osobě a ani je použít v rozporu s jejich účelem pro své potřeby, a to bez ohledu na to, zda dojde k uzavření smlouvy, či nikoli. Kdo poruší tuto povinnost, je povinen k náhradě škody, obdobně podle ustanovení § 373 a násl.“ Toto ustanovení bylo, za platnosti ObchZ, využíváno ve smlouvách jako článek uváděný do části smlouvy „Ostatní ujednání“.
A podle NOZ?
Praxe v právních jednáních v předsmluvní fázi podle NOZ pojímá problematiku podrobněji a stanovila čtyři skutkové podstaty pro úpravu smluvní odpovědnosti ustanovením § 1728 odst. 1 NOZ pro případy, kdy někdo zahájí jednání o uzavření smlouvu a přitom nemá úmysl smlouvu uzavřít, v tomto případě odpovídá za škodu podle § 2910 a násl. NOZ. Dále podle ustanovení § 1729 odst. 1 NOZ při nepoctivém jednání ve fázi uzavření smlouvy. V třetím případě jde o ustanovení § 1728 odst. 1 NOZ, kde je řešena informační povinnost a čtvrtá skutková podstata je upravena v ustanovení 1730 odst. 2 NOZ, která řeší problém zneužití nebo prozrazení důvěrných informací. Ve všech uvedených případech se může poškozená strana domáhat náhrady škody. Praxe ukáže, jak se tato problematika bude vyvíjet při uzavírání smluv zvláště v obchodních jednání.