V návaznosti na usnesení vlády rušíme všechna prezenční školení, která se měla konat v době nouzového stavu. Již přihlášené účastníky postupně kontaktujeme.
INTEGRA CENTRUM s.r.o.
vzdělávací kurzy, školení, semináře

Právnické osoby veřejného a soukromého práva

Praxe ukázala už v minulých dobách, že problematika ustavení právnických není jednoduchou záležitostí. Lidé, kteří se příliš nevěnují obecně teorii, nerozlišují jemné nuance, které mohou mít však v praxi vážné dopady a spíš jsou zaměřeni právě jen na praxi. Jenže takto většina právních předpisů postavena není. Je třeba vzít v potaz, že každé právní jednání, kterých je v občanském zákoníku mnoho k využití, jsou provázena zásadami, které jsou stanoveny v Části první zákona a které by si měli lidé, kteří jsou spojeni s právním jednáním ve svém profesionálním životě, stále uvědomovat. Neboť zákon staví nekompromisně každého před vlastní odpovědnost.

Tento i následující články se budou věnovat právnickým osobám soukromého práva podrobně právě z toho pohledu, který je nutný k správnému pochopení jednotlivých zvláštností u právnických osob, upravených v soukromém právu, tedy konkrétně, v občanském zákoníku. Účelem tohoto článku i následujících je provést zájemce peripetií právnických osob, založených podle občanského zákoníku s důrazem na důležitá zákonná ustanovení, které proces provázejí.

 

Rozdíl mezi úpravou podle zrušeného a nového občanského zákoníku

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušení zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s účinností od 1. 1. 2014 (dále jen zákon) nerozlišoval dostatečně mezi právnickými osobami soukromého a veřejného práva. To vyvolávalo jak výkladové, tak i aplikační problémy. Ale i nový občanský zákoník nedefinuje právnické osoby veřejného práva. Spíš na daný problém reaguje tak, že jeho ustanovení o právnických osobách a jejich jednotlivých typech nemohou být plně aplikovatelná na právnické osoby veřejného práva, které podléhají především zákonům, podle kterých byly zřízeny. Použití ustanovení občanského zákoníku na osoby veřejného práva se sice mohou použít, ale jen s tou podmínkou, že se to slučuje s právní povahou těchto osob. Je důležité poukázat na to, že v ustanovení § 21 zákona je vymezena povaha státu v oblasti soukromého práva tak, že se považuje za právnickou osobu. Dále příslušné právní předpisy pak stanoví, jak stát právně jedná.  Jde o zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

 

Právní úprava

Problematika právnických osob je upravena v § 118 – 209 zákona.

Subjektivita právnických osob

Zákon si kladl za cíl shrnout do jednoho kodexu základní a všeobecně použitelná pravidla o právnických osobách. Současně respektoval i pojetí, které vycházelo z již zrušeného občanského zákoníku, podle něhož může být subjektem práva jenom ten organizovaný útvar, který za právnickou osobu prohlásí zákon. U právnických osob se též zachovává jejich stupňovité vznikání i zanikání. To je vymezeno z jedné strany založením a vznikem a z druhé strany zrušením a zánikem. A tak musí být stanoveno, že právní subjektivitu má právnická osoba od svého vzniku až do svého zániku.

Způsobilost právnické osoby mít práva a povinnosti mít práva a povinnosti

U právnických osob musí být respektován princip jejich majetkové autonomie a tak jinak, než její právní povahou není svéprávnost omezena. Určité právnické osoby mohou však být vlastním speciálním zákonný režimem v určitých směrech omezovány ve svéprávnosti, takže nemohou podstupovat určitá jednání, které by mohly v soukromoprávním režimu vykonávat. Mezi takové případy patří například veřejné vysoké školy, penzijní fondy i nadace.

Zápis do rejstříků

Údaje o právnických osobách se zapisují do různých veřejných rejstříků, které vedou jednak soudy a jednak jiné orgány veřejné moci. Občanský zákoník sice upravil některé právní formy právnických osob, ale nemohl institucionálně upravit příslušné veřejné rejstříky, a proto stanovil jen nejužší okru skutečností, které mají být o právnických osobách zapisovány, a upravil materiální i formální publicitu veřejných rejstříků.

Zásada formální a materiální publicity

Zásada materiální publicity chrání důvěru v zapsané údaje. Formální publicita zajišťuje přístupnost veřejných rejstříků pro každého. Jak konkrétně bude přístupnost rejstříků upravena, se ponechává zvláštním zákonům, lze však předpokládat, že rejstříky budou přístupné elektronickou cestou. Konečně se zákonem stanoví i povinnost zajistit zápis změny údaje, změní-li se zapsaná skutečnost.

 

Ustavení a vznik právnické osoby podle § 122 - § 131 zákona

Ustanovení zařazená pod marginální rubriku označenou „Ustavení a vznik právnické osoby“ jsou shrnuta obecná ustanovení týkající se vznikání právnické osoby. Termín „ustavení“ kryje založení právnické osoby projevem soukromé vůle, její zřízení působením veřejné moci (zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci), popřípadě jiným způsobem.

Zakladatelské právní jednání

Z již neplatného obchodního zákoníku jsme byli zvyklí používat termín „zakladatelský úkon“ a další termín, „zakladatelský dokument.“ Nyní pro stejný úkon budeme používat termín „zakladatelské právní jednání“, kterým může být smlouva, nebo zřizovací (zakládací) listina. Smlouva nebo jiné zakladatelské jednání nejsou, podle nového občanského zákoníku, dokumentem, dokument je jen dokladem, že se takového jednání udála. Právní jednání podrobněji specifikuje ustanovení § 123 zákona.

Podstatné náležitosti

To stanoví, že zakladatelské právní jednání určí alespoň název (viz ust. § 132), sídlo právnické osoby (ust. § 136), předmět činnosti, určení statutárního orgánu (viz ust. § 151) a způsob jeho vytvoření, pokud to zákon nestanoví přímo, určí též, kdo jsou první členové statutárního orgánu.

Obvykle se udává délka času, po který se právnická osoba ustavuje. Ale pokud se délka času neuvede, platí, že se ustavuje na dobu neurčitou. Pro zakladatelské právní jednání se i nadále vyžaduje písemná forma.

Vnitřní organizace

Pokud se jedná o vnitřní organizaci, omezuje se tu zákon na minimální požadavek, jímž je určení statutárního orgánu, neboť požadavek na právnickou osobu jako organizovanou entitu byl vznesen již dříve. Pro úpravu vzniku právnické osoby se přejímá i nadále osvědčená registrační zásada.

 

Úprava založení a vznik právnických osob

Pokud se jedná o úpravu založení a vzniku právnických osob, je pamatováno na zpřísňující výjimky, kdy je třeba k založení nebo vzniku určitých právnických osob zvláštní státní povolení, jak je tomu např. u burz, bank nebo u právnických osob zabývajících se kolektivním investováním.

Je ovšem nutné odlišit povolení k založení nebo vzniku určité právnické osoby a povolení k výkonu určité činnosti. V ustanovení § 145 je stanoven zakázaný účel založení právnické osoby a tím i důvod, že taková právnická osoba nevznikne.

Předběžná společnost

Ust. § 127 přejímá z již neplatného práva společností úpravu jednání za tzv. předběžnou společnost. Normativní úprava tvořící se právnické osoby není totiž omezena jen na obchodní společnosti a družstva, jak to činí naše stávající zákonodárství, nýbrž se jedná o problematiku obecnou, která vyžadovala také generálně použitelné normativní řešení. Zvláštní význam to má v případech právního jednání za právnickou osobu, která je teprve založena nebo dokonce jen projektována, ale již je jejím jménem jednáno s třetími osobami, protože pro takové případy je třeba garantovat jistotu těch, s nimiž bylo takto jednáno.

Zánik právnických osob

Ohledně zániku právnických osob se ponechává nedotčeno osvědčené pravidlo, podle něhož právnická osoba zapsaná do veřejného rejstříku zaniká výmazem.

Likvidace

Ustanovení § 187 – 209 zákona řeší likvidaci společnosti. Totiž, zrušení právnické osoby bez likvidace (fúzí nebo rozdělením) musí vykázat různý právní režim pro právnické osoby korporativního a fondového typu. Jelikož byla v již neplatném obchodním zákoníku úprava likvidace zdařilá a osvědčila se, zákon ji s drobnými úpravami a upřesněními přejal. Významnější novinkou je zavedení obecného pojmu „likvidační podstata“ jako termínu párového k známému pojmu „konkursní podstata“ Povinnostmi likvidátora se věnuje zákon podrobněji, neřeší však otázky vzniku vlastnictví k převáděným majetkovým kusům, ani otázky spojené se smluvním právem, protože v těch směrech se uplatní obecná úprava o nabytí vlastnického práva smlouvou. Ve vztahu k osobě likvidátora a k výkonu jeho funkce zákon právní úpravu, přejatou z již zrušeného obchodního zákoníku podstatně nezměnil, jen stanovil některá upřesnění.