Na pracovní pohotovosti se může zaměstnavatel domluvit se zaměstnancem. Za dobu pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna podle § 140 Zákoníku práce. Pracovní pohotovostí se rozumí doba, kdy zaměstnanec nepracuje a není na svém pracovišti. Avšak zaměstnanec je po tuto dobu připraven k výkonu práce pro svého zaměstnavatele. I když nepracuje, jeho připravenost k práci musí být odměněna.
Pracovní dobou se tedy pro vysvětlení rozumí doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat práci pro zaměstnavatele a i doba, ve které je zaměstnanec připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Jedná se tedy o dobu přítomnosti zaměstnance na pracovišti bez přestávek v práci na jídlo a oddech, která se do pracovní doby nezapočítává. Avšak pracovní pohotovost je doba, kdy zaměstnanec není na svém pracovišti.
Zaměstnanci tedy nepřísluší mzda, neboť se nejedná o výkon práce, ale odměna. Odměna za pracovní pohotovost musí být nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku, není-li sjednáno v kolektivní smlouvě jinak. Pokud zaměstnanec během pracovní pohotovosti začne vykonávat práci, náleží mu mzda nebo plat. V době své pracovní pohotovosti tedy nemůže být zaměstnanec na pracovišti, pokud by byl, jednalo by se o pracovní dobu.
Pracovní pohotovost nelze nařídit, lze ji pouze se zaměstnancem dohodnout. Souhlas s výkonem pracovní pohotovosti může být písemný i ústní. V rámci dohodnuté pracovní pohotovost lze už zaměstnanci pracovní pohotovost nařídit. Pro uplatnění pracovní pohotovosti je předpoklad výkonu neodkladné práce mimo rámec pracovní doby zaměstnance.
Pracovní pohotovost není započítávána do pracovní doby. Avšak doba práce, kterou zaměstnavatel vykonával a ke které byl povolán během pracovní pohotovosti, se do pracovní doby samozřejmě započítává. Protože je však práce v pracovní pohotovosti zpravidla činěna nad rámec stanovené týdenní pracovní doby, zaměstnanci vznikne nárok na příspěvek za práci přesčas.