V návaznosti na usnesení vlády rušíme všechna prezenční školení, která se konají do 3.11.2020. Již přihlášené účastníky postupně kontaktujeme.
INTEGRA CENTRUM s.r.o.
vzdělávací kurzy, školení, semináře

Pojetí a systematika zákona č. 89/2012 Sb., s účinností od 1. 1. 2014

Následující text se zabývá problematikou systematiky nového občanského zákoníku, dále novým řazením institutů, zásadami a pravidly při uzavírání smluv. Uživatelé, kteří nemají velkou zkušenost s prací se zákony, mohou mít problémy se v tak rozsáhlém kodexu orientovat a pochopit, v čem spočívá tak velká změna oproti zažité praxi. Nelze než doporučit, aby se každý, kdo bude zákoník využívat v běžném životě, se seznámil s jeho systémem, hlavními pojmy.

Pojetí občanského zákoníku
Velká změna mezi zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (ObčZ), platným do 1. 1. 2014 a zákonem č. 89/2012 Sb., Novým občanským zákoníkem (NOZ), s účinností od 1. 1. 2014 je v jeho pojetí, které je třeba si uvědomit před tím, než začneme tento zákon používat v občanské či profesionální praxi.

Prosazení autonomie vůle
Pojetí opouští od dosavadní funkce práva i občanského zákoníku, která vnímala občanské právo jako nástroj řízení společnosti a přiklání se k individualistické povaze zákona. To znamená, že funkce soukromého práva spočívá na tezi, že jejím poslání, je sloužit člověku a je svou povahou prostředkem při prosazování svobody člověka. Účelem soukromého práva je umožnit a současně i zaručit každému jednotlivci, aby mohl svobodně utvářet svůj život a byl mu zajištěn co největší prostor k soukromé iniciativě. Proto je kladen takový důraz na hledisko autonomie vůle.

Dispozitivita soukromého práva
V návaznosti na předchozí pojednání o pojetí, funkci a účelu soukromého práva je další důležitou zásadou, a to je dispozitivita NOZ, i když v některých výjimečných případech se setkáme s kogentními ustanoveními. Dispozitivita bude nadále spočívat v tom, že je smluvím stranám ponechán svobodný prostor k jednání s tím, že musí splňovat příslušná ustanovení, například ustanovení o dobrých mravech, ale také zásada, že způsob jednání nesmí narušit svobodu třetích osob. Do tohoto prostoru také náleží ustanovení o absolutní a relativní neplatnosti smlouvy. Nyní se bude uplatňovat relativní neplatnost před absolutní. To znamená, že už nebude smlouva absolutně neplatná pro nedodržení formálních nedostatků, jak tomu bylo za účinnosti ObčZ.

Systematika NOZ
Kodex je rozdělen na pět základních částí. Část první – obecná je obsažena v ustanovení  § 1 – 654, část druhá – rodinné právo je obsažena v § 655 – 975, část třetí – absolutní majetková práva jsou obsažena v ustanovení § 976 - §1720, část čtvrtá – relativní majetková práva je obsažena v ustanovení § 1721 – 3014 a část pátá – ustanovení společná, přechodná a závěrečná je obsažena v § 3015 – 3079. Jednotlivé části mají čtyři úrovně členění. Dělí se na hlavy, díly a oddíly, čtvrtá úroveň členění v přechozí zákoníku nebyla použita, nyní v NOZ jsou to zvlášť označené pododdíly.

Právní instituty a orientace uživatele zákoníku
Instituty již v novém občanském zákoníku nejsou řazeny tak, jak byli uživatelé dosud zvyklí, tedy od důležitých k méně důležitým, ale nyní jsou řazeny od jednodušších ke složitějším a od obecných k zvláštním. Tento systém řazení institutů značně znepřehledňuje orientaci v zákoníku a proto je třeba si způsob řazení předem uvědomit. Slovem smlouva se například označuje jen určitá právní skutečnost, z níž vzniká závazek, závazkem se rozumí obligace, dluhem povinnost k plnění ze závazku vzniklá apod.

Pojmy pro uzavírání smluv - § 1791 až § 1703
Termín „návrh na uzavření smlouvy“ podle původního občanského zákoníku se v NOZ nahrazuje termínem „nabídka“. NOZ nově připouští, že „nabídka může být učiněna i vůči neurčitým osobám a podle toho se zvláštním ustanovením stanoví vyvratitelná domněnka, podle níž „je ofertou i vystavení zboží s návrhem ceny“. Ale také platí, že „určité právní jednání je nabídkou, je-li prostým přijetím takové nabídky uzavřít smlouvu.“

Termín pro přijetí nabídky, neodvolatelnost nabídky, odvolání a zrušení nabídky (§ 1704 a 1705, § 1706, § 1707 a 1708)
Protože je navrhovatel vázán nabídkou po celou akceptační lhůtu, je nutné stanovit, do kdy musí být nabídka přijata. Zákonodárce potvrzuje v NOZ obecně platnou zásadu, že nabídka musí být přijata ve lhůtě, kterou stanoví ten, kdo ji činí a pokud není akceptační lhůta určena, má být nabídka učiněná bezprostředně vůči druhé osobě přijata bez odkladu, v písemné formě v době přiměřené k povaze věci. Odvolatelnou nabídku nelze odvolávat libovolně, ale posle pravidel, jak je stanoví zákon. O zrušení nabídky jde v případě, když oferent nabídku sice již odeslal, ale druhé straně nebyla doručena. V tomto případě může nabídku zrušit, pokud projev vůle zrušit nabídku dojde oblátovi nejpozději současně se samotnou nabídkou. Nabídku lze také odvolat, pokud není odvolatelná dříve, než se oblát rozhodl návrh na uzavření smlouvy přijmout a odeslal navrhovateli prohlášení, že nabídku přijímá. K takovému odvolání nelze přistoupit kdykoliv protože výluka platí pro akceptační lhůtu, ale s výjimkou, že si navrhovatel nevymínil nic jiného.

Pojem „ zákony“ a pojem „právní předpisy“ podle NOZ
Pokud se NOZ zmiňuje „o zákonech“, pak tím rozumí zákony, nikoliv všechny právní předpisy. Pro ty NOZ volí název „právní předpisy“. Pokud NOZ hovoří o „zákonu“, pak tím rozumí „jakýkoliv zákon“. Pojmem „tímto zákonem“ NOZ rozumí „občanský zákoník“. Pod pojmem „jiný právní předpis“ rozumí NOZ „každý zákon odlišný od občanského zákoníku“.

Zásada „lex specialis derogat generali“
Podle nového pojetí se zákonodárce snažil vyhnout výslovným odkazům na existenci speciální právní úpravy, a tím se snažil učinit text srozumitelným. Pokud by tak neučinil, odkazy by byly uváděny téměř u každého ustanovení. Je však otázka, jak se tento úmysl zákonodárce osvědčí v praxi pro osoby, které nemají právnické vzdělání.