Cílem tohoto pojednání o vzdání se budoucího práva na náhradu újmy je upozornit na zákonnou úpravu, která oproti již neplatné právní úpravě v občanském a obchodním zákoníku opustila paušální zákaz vzdání se práva. Totiž v okamžiku, když se někdo vzdává svého budoucího práva na náhradu újmy, nemůže předpokládat budoucí situaci, což vyvolává nejistotu v důsledcích takového projevení vůle. Z druhé strany, zákon chrání budoucí poškozené proti jejich vůli před krokem vzdání se tohoto práva. Podle nové právní úpravy pak při vzniklé újmě může osoba, jíž újma vznikla, postupovat podle příslušných zákonných ustanovení.
Podle ustanovení § 1 odst. 2 NOZ, který doslovně zní: „Nezakazuje-li to zákon výslovně mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.“
Vzhledem k tomu, že NOZ v souladu s rozšiřováním autonomie vůle nepřevzal do své právní úpravy obecně pojaté „vzdání se budoucího práva na náhradu škody“, pak z výše citovaného logicky plyne, že toto právo lze smluvně omezit anebo se ho vzdát. Avšak občanský zákoník ve svých ustanoveních neumožňuje vzdání se práva na náhradu újmy v uvedených případech.
Náhrada újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech
Jedná se o náhradu újmy na zdraví, na životě, újmy způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.A to na základě ustanovení § 2898 NOZ v tomto doslovném znění:
„Nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoliv újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát.“
Nebezpečí oběti
Následující zákonné ustanovení § 2899 NOZ v doslovném znění: „Kdo na sebe přijal nebezpečí oběti, byť tak učinil za takových okolností, že to lze považovat za neprozřetelné, nevzdal se tím práva na náhradu proti tomu, kdo tuto újmu způsobil.“ Je třeba však dodat, že vzdání se práva na náhradu újmy nelze považovat jednání osoby, která sama sebe svým chováním vystavuje nebezpečí a riskuje vlastní život, zdraví nebo majetek, byť by jednala ukvapeně.
Spotřebitelova práva na náhradu újmy
Ustanovení § 1814 písm. a) NOZ, který doslovně zní: „Zvláště se zakazují ujednání, která a) vylučují nebo omezuji spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy,“ zakazuje taková ujednání, která vylučují nebo omezují spotřebitelovo právo na náhradu újmy.
Náhrada škody způsobené na pozemku
V případě, že jde o náhradu škody na pozemku, NOZ rozšiřuje důsledky vzdání se práva na náhradu škody. Podle ustanovení § 2897 NOZ: „Vzdá-li se někdo práva domáhat se náhrady škody na pozemku, a je-li vzdání se zapsáno do veřejného seznamu, působí to i proti pozdějším vlastníkům.“, se vzdání tohoto práva lze sjednat jako věcné právo včetně zaspání do veřejného seznamu a toto právo bude působit oproti pozdějším vlastníkům pozemku.
Náhrada škody způsobená vadou výrobku
Náhradu škody způsobenou vadou výrobku upravoval již zrušený zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Na základě ustanovení § 2942 odst. 4 NOZ nyní platí: cit.: „Vzdá-li se druhá strana předem na náhradu škody zcela nebo zčásti, nepřihlíží se k tomu.“
Zákon o obchodních korporacích
V ustanovení § 53 odst. 2 v tomto doslovném znění: „K právnímu jednání obchodní korporace omezující, odpovědnost člena jejich orgánů se nepřihlíží.“, platí zákaz omezení odpovědnosti i zákaz jejího vyloučení a vzdání se budoucího práva na náhradu škody. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení lze vypořádat vzniklou škodu smlouvou podle doslovného znění: „Vznikla-li porušením péče řádného hospodáře obchodní korporaci újma, může ji obchodní korporace vypořádat podle smlouvy uzavřené s povinnou osobou; pro účinnost smlouvy se vyžaduje souhlas nejvyššího orgánu obchodní korporace přijatý alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů všech společníků."