Doby, kdy ženy jen sklopily zrak před svými muži, jsou již dávno minulostí a patří spíše do historických románů. I když dnešní doba ženám přeje, o rovnoprávnosti mezi muži a ženami stále ještě nemůže být řeč. Zejména co se týká zastoupení žen ve firmách či politických uskupeních.
Lze napočítat pouze deset členských zemí Evropské unie, v nichž zastoupení žen v dolní komoře parlamentu přesáhlo 27%. Nejlépe si z těchto deseti zemí vede Švédsko, kde počet žen v parlamentu dosahuje téměř poloviny, konkrétně 45%. Naopak nejhůře jsou na tom země jako Malta a Maďarsko, kde se hodnota zastoupení žen v parlamentu nevyšplhala ani na 10%. Co se týká zastoupení „něžného pohlaví“ v národních vládách či soukromém sektoru, je situace ještě horší. Ze studie vypracované pro Evropskou komisi vyplývá, že pouhá 3 % žen zastává vrcholné nebo manažerské funkce.
Pokud si představíme ženy ve vedoucích funkcích, jaké jsou jejich přednosti, a na co se více soustředí? Ženy oproti mužům, méně často riskují, a když už se do nějakého riskantního kroku pustí, musí si být jisté, že to přinese výhody a blaho všem zaměstnancům. Pokud však existuje určité procento nejistoty, riskovat odmítají a volí raději stabilitu. Při řešení konfliktů dávají přednost diplomacii a umí se lépe vcítit do potřeb svých podřízených. V případě týmu udržují spíše kamarádský vztah. Tento, někdy až příliš přátelský přístup však vede ke komplikacím při rozhodování a udržení si odstupu.
Faktem však zůstává, že muži zastávají vrcholové pozice častěji. Jsou oblíbenými šéfy jak v obchodních, tak v technických oblastech. Naopak ženy vynikají ve vedoucích postech v rámci humanitních oborů. Důležité je tedy najít kompromis v obsazování vedoucích míst muži a ženami. A to jak v zemích, kde je podíl žen a mužů ve vedení skoro vyrovnaný, tak zejména tam, kde je rozdíl propastný.