V návaznosti na usnesení vlády rušíme všechna prezenční školení, která se měla konat v době nouzového stavu. Již přihlášené účastníky postupně kontaktujeme.
INTEGRA CENTRUM s.r.o.
vzdělávací kurzy, školení, semináře

Darovací smlouva

Pojem darovací smlouvy
Darovací smlouva je smlouva, kterou jedna smluvní strana (dárce) bezplatně přenechává nebo se zavazuje bezplatně přenechat dar straně druhé (obdarovanému) a obdarovaný s tímto darem projevuje souhlas.

Právní úprava
Darovací smlouvu upravuje zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, s účinností od 1. 1. 2014 (dále jen zákon), Části čtvrté, Relativní majetková práva, Hlava II, Závazky z právních jednání, Díl 1, Převedení do vlastnictví jiného, Oddíl 1, Darování, Pododdíl 1, Obecná ustanovení, v ustanovení § 2055 a násl. 

Předmět darování
Předmětem darování je věc, ale může jím být i právo, pokud to jeho povaha připouští nebo jiná majetková hodnota. Je však nutno zdůraznit, jak je uvedeno v ustanovení § 2055 odst. 1, že plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat.

Co a není dar
V této souvislosti je třeba se zmínit o pojmu „společenská úsluha“, která není považována za dar. Společenská úsluha není právním jednáním nebo přátelská výpomoc. Vůle obou smluvních stran nesměřuje ke vzniku smlouvy. Mezi smluvními stranami nejsou založena žádná práva a žádné povinnosti, které by právo mohlo sankcionovat. Jedná se o mimoprávní vztah, který je založený na zvycích a konvencích, vynutitelný jen v oblasti morálky nebo společenské etikety. Samozřejmě, že můžeme očekávat vznik hraničních případů mezi právem a morálkou. Ale takové případy budou posuzovány na konkrétních okolnostech případu.
V běžném životě můžeme za společenskou úsluhu považovat pozvání na večírek, pozvání na kulturní akci, ale i jednorázové poskytnutí přístřeší, poskytnutí pomoci při dovozu nákupu nemohoucí osobě apod. 

Příslib daru
Ustanovení § 2056 se zmiňuje o slibu daru, který se často v běžném životě vyskytuje. Na jedné straně stojí strana, která slibuje dar, například nepůjde o nemovitost, ale věc movitou, a na druhé straně stojí strana, která dar očekává.

Případ z praxe:
Někdo z rodinného okruhu (očekávající dar) se zmíní, že si potřebuje koupit auto pro rodinu. Další z rodiny (slibující dar), při rozhovoru mu slíbí, že mu své auto do půl roku daruje, protože ho nepotřebuje. Ale uběhne nějaký čas a slibující dar se nemá k tomu, aby o darování jednal. Očekávající dar má za to, že se darování uskuteční, a tak čeká, až k smluvnímu jednání o darování auta dojde. Zatím využívá jiné dopravní prostředky a vzniknou mu náklady v období očekávání daru. Které, podle zákona, může požadovat jako náhradu a přitom musí dokázat, že byly účelně vynaloženy v době, kdy dar (spravedlivě) očekával. Takových slibů daru „do větru“ se jistě v běžném lidském životě objevuje mnoho a nepříjemných situací mezi stranami tím nabývá. Jistě bude judikatura v tomto ohledu zajímavá, zvláště pokud se bude jednat o nemovitosti nebo přísliby jiných práv, která je možno darovat. Z toho vyplývá, že zde lze uplatnit jednu ze zásad, která je v zákoně stanovena § 3 odst. 2 písm d), která doslovně zní: „Daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny“.     

Forma darovací smlouvy
Pokud jde o předmět daru, který se zapisuje do veřejného seznamu, v našem případě do katastru nemovitostí, pokud jde o předmět daru, jako je stavba, dům, pozemky a jiné případy, musí mít smlouva písemnou formu. I tehdy, pokud nedojde o odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar musí mít smlouva písemnou formu. Dárce je sice zavázán k odevzdání daru, ale není povinen platit úrok z prodlení.

Odevzdání daru
Ustanovení § 2059 řeší případ, kdy se dárce zavázal odevzdat dar po uzavření smlouvy. Zákon mu umožňuje odstoupit od smlouvy a odevzdání daru odepřít. Může jít o případ, kdy se změní určité okolnosti, kdy by mohl být dárce ohrožen.

Příklad z praxe
Babička uzavře s vnukem darovací smlouvu, jejímž předmětem je darování domku se zahradou. Vnuk slíbí, že se bude o babičku starat a přispívat ji na výživu. Leč, poměry se změní, vnuk může přijít o zaměstnání nebo jeho životní partnerka se nepohodne s jeho babičkou a zakáže mu, aby babičku podporoval. Babička se může cítit ohrožená, že pokud dar přejde na vnuka darováním, přijde o bydlení i zahradu. Zákon v takovém případě dovoluje, aby babička odstoupila od smlouvy. A nelze jinak, než ji to poradit. Pokud ovšem babička odevzdala část daru, to je část zahrady, může od smlouvy odstoupit jen ohledně toho, co dosud nesplnila.  

Dar z uznání
Ustanovení § 2060 řeší případ, kdy někdo hodlá obdarovat někoho něčím jako důkaz uznání nebo mu přiznat zásluhu jako zvláštní odměnu. Je však otázkou, kterou je nutno přitom řešit, zda příjemce takového daru měl na takový dar už dříve právo. To rozhoduje o tom, zda je to darování či není.  

Vzájemné obdarování
Dárce a obdarovaný se mohou rozhodnout, že se vzájemně obdarují. S takovým případem se můžeme setkat například u partnerů, přátel, sourozenců, ale i v jiných vztazích mezi lidmi. Tento vztah řeší ustanovení § 2061 s touto právní úpravou, že se jedná o darování jen vzhledem k tomu, oč hodnota plnění jedné strany převyšuje hodnotu plnění druhé strany.

Příklad z praxe:
Muž daruje své milované ženě zlatý řetízek a žena mu daruje vlastní fotografii s použitím běžného zarámování. Bratr zašle své sestře s ciziny vzácný vyšívaný šál jako doplněk k oblečení a sestra mu daruje jeho oblíbenou věc (například autíčko) z dětství na památku. Tedy, cena předmětů darování nemá stejnou hodnotu po finanční stránce, ale má hodnotu osobní (udělá radost), morální (utužuje vztahy sobě blízkých lidí i na dálku). 

Darování podpory
Tento případ darování je důležité správně pochopit, neboť nezavazuje jen stávající smluvní strany, ale může přejít i na dědice dárce. Pokud se zaváže někdo, například z rodiny, podporovat dalšího člena rodiny, aby dokončil vzdělání nebo se mohl věnovat například nějakému druhu umění či jiné činnosti, která ho nemůže uspokojivě uživit, obdarovaný má na tuto podporu právo. A samozřejmě i dárce povinnost vůči němu plnit. Pokud je to mezi smluvními stranami výslovně ujednáno, přechází právo na podporu i povinnost plnění na dědice dárce a obdarovaného.  

Dípad smrti, nebo také odkaz
Ustanovení § 2063 řeší případ darování, které je závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije. Takový způsob darování se obvykle posuzuje jako odkaz. 
Ale -  pokud však obdarovaný přijme dar a vzdá-li se dárce svého práva ze zákona dar odvolat a vydá o tom obdarovanému listinu, pak se tento způsob řídí ustanovením o darování.

Darování s příkazem
Ustanovení § 2064 řeší případ darování s příkazem a dárce může požadovat splnění příkazu jen tehdy, když už sám plnil. Další případ je splnění příkazu ve veřejném zájmu, kdy splnění příkazu po dárcově smrti může požadovat také příslušný orgán veřejné moci nebo právnická osoba oprávněná takový zájem hájit.

Vada na darované věci
Možno říci, že o vadu se bude jednat v tomto případě, řešením ustanovením § 2065, kdy dárce nebude vlastníkem věci. Může jít o věc movitou a nemovitou, ale i práva nehmotná, která smí být podle zákona předmětem darování. Pokud si je dárce vědom, že na věci váznou práva třetí osoby a zatají-li to obdarovanému, pak je povinen nahradit škodu, která z toho vznikne. Dárce pak chrání právo tak, že mu dovoluje od smlouvy odstoupit.

Může však nastat případ, že dárce věci neví, že má věc právní vady, protože se může stát, že mu tuto skutečnost zatajil nebo neoznámil předchozí dárce. V tomto případě by se z opatrnosti měl přesvědčit, že na darované věci neváznou práva třetí osoby nebo uvedl do smlouvy, že dárci není známo, že by na darované věci vázla práva třetích osob. Může jít třeba o nějakou starožitnost, která mohla být v minulosti zcizena a stala se předmětem daru v předchozích generacích a někdo se k ní právem přihlásí jako majitel nebo potomek původního majitele. Jistě takové případy mohou nastat a budou řešeny prostřednictvím soudu.