Od 1.11.2013 nabyla účinnosti novela tiskového zákona. Změna se dotýká hlavně pravidel pro vydávání různých radničních a krajských periodik – např. místních zpravodajů, městských nebo krajských novin.
Díky novele by se měl zaznamenat posun ke svobodnější výměně názorů, namísto nevhodného „vychvalování“ radnice. Přitom je důležité, aby vedení obce přijalo, že mohou existovat i jiné názory na řízení obce a že by měly mít místo ve veřejné debatě na stránkách novin.
Vydavatel obecního periodika, jímž je buď sama územní samospráva, nebo např. nějaká organizace, která má se samosprávou uzavřenou smlouvu, má díky novele tiskového zákona dvě nové povinnosti:
1) Zajistit v periodiku objektivitu a vyváženost při informování o aktivitách kraje/obce/města
2) Poskytnout přiměřený prostor pro vyjádření názorů jednotlivých členů zastupitelstva
Jak je z nových povinností zřejmé, politicky zaměřený obsah by se měl zhruba blížit poměru mezi koalicí a opozicí v zastupitelstvu a zároveň by měl zohlednit názory NEčlenů zastupitelstva, např. činnost určitého občanského sdružení, které je zaměřené na samosprávu anebo nějaké významné petiční akce. Je zde ale důležité poznamenat, že prostor pro názory koalice je vždy o něco vyšší, a to díky tzv. „vládnímu bonusu“, který bývá v rozsahu 10ti až 15ti procent.
V praxi to tedy znamená, že čím více prostoru k vyjádření názoru dostane starosta, radní a koalice, tím více prostoru musí dostat také ostatní členové zastupitelstva. Tento krok tak může vyřešit docela časté spory o tom, jaký politický názor má větší váhu – koaliční či opoziční. Tento přístup standardně využívají celostátní média od devadesátých let a problémů s nevyvážeností či neobjektivitou politických zpráv zaznamenávají jen málo.
Práce na článcích v obecních periodicích se tak díky novele bude více podobat práci novináře, než dosavadní klasické úřednické agendě. Výsledná kombinace názorů by měla odpovídat reálné diskuzi v zastupitelstvu – vydavatel bude pro svou tvorbu potřebovat samostatnost, sebevědomí a nezávislost na vedení radnice.
A na závěr – jestliže redakce svou tiskovou roli nezvládne, může dojít k aplikaci určitých právních prostředků.Existují v podstatě dva stupně sporu. První stupeň umožňuje smírné řešení: pokud se ukáže, že redakce neposkytla členu zastupitelstva dostatečný prostor k vyjádření do periodika, zastupitel ji může požádat o otištění doplňující informace – pokud redakce vyhoví, spor je vyřešen. V horším případě (pokud vydavatel žádosti zastupitele nevyhoví), se zastupitel může obrátit přímo na soud a ten rozhodne, zda daný člen zastupitelstva měl na uveřejnění doplňující informace skutečně právo a následně vydavatel daného periodika je povinen rozsudku vyhovět.
Je zřejmé, že je lepší takovým soudním sporům předejít a raději případné problémy s uveřejňováním politicky zaměřených článků řešit vzájemnou domluvou. A aby bylo jasně dané, jak se bude ve výše uvedených situacích postupovat, měl existovat obecní vnitřní předpis, který tedy stanoví postup, jak dosáhnout oné vyváženosti vyjádřených názorů a některé další aspekty – např. kdo rozhodne o odmítnutí uveřejnění případné doplňující informace.