Za určitých okolností může mít zaměstnanec nárok na vyplacení prémie, i když je v pracovní smlouvě označena jako „nenároková“ a zaměstnavatel ji zaplatit nechce. V dnešním článku jsou shrnuty základní informace o tzv. nenárokové složce mzdy.
Mzda se poměrně často skládá z tzv. pevné a pohyblivé složky. Pevnou složku musí zaměstnavatel zaměstnanci vždy zaplatit, pokud samozřejmě zaměstnanec odpracuje stanovenou pracovní dobu. Pohyblivá složka mzdy je nejčastěji vázána zejména na splnění objemu práce nebo dosažení konkrétního cíle a patří mezi prostředky, jak motivovat zaměstnance.
Pohyblivá složka mzdy může mít ovšem i charakter nenárokové složky mzdy (prémií, odměn, bonusů), o které bude zaměstnavatel rozhodovat jen dle svého uvážení. Nenárokovou složku mzdy lze tedy považovat za obecný příslib poskytnutí roční odměny, který není konkrétně definován a její přiznání a výše záleží na uvážení zaměstnavatele.
Musí se tedy důkladně rozlišovat nárokové a nenárokové složky mzdy. Nenároková složka mzdy má bez vydání rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání pouze povahu fakultativního plnění. Pokud zaměstnavatel rozhodne o jejím přiznání, je povinen tuto složku mzdy zaměstnanci poskytovat. Poté se tedy nenároková složka mzdy v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou mzdy nárokovou. Lze ji zcela nebo zčásti zrušit, jen pokud to umožňuje pracovní smlouva nebo jiná smlouva uzavřená mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nebo kolektivní smlouva či vnitřní mzdový předpis a pouze budou-li splněny podmínky v nich stanovené.
Mezi hlavní zásady, které musí zaměstnavatelé dodržovat, patří rovné zacházení se všemi zaměstnanci. Pokud by tedy zaměstnavatel nepřiznal nárokovou složku mzdy pouze určité skupině zaměstnanců, aniž by pro to na jeho straně existoval objektivní důvod, zásada rovného odměňování by mohla být porušena. Zaměstnanec tak může podat podnět k šetření k inspekci práce a ta může zaměstnavateli uložit pokutu až do výše jednoho milionu korun za neodůvodněné nerovné odměňování zaměstnanců.